Kde jsem doma: holka z jižní Moravy

Narodila jsem se na jižní Moravě, kde jsem dodnes doma. Nejen proto, že jsem tu vyrostla, ale hlavně proto, že tu mám svoji rodinu. Domov jsou lidé, se kterými sdílíte život, společné zážitky a vzpomínky.

Když jsem byla malá, místo panenek jsem vozila v kočárku raději králíka nebo našeho psa. Milovala jsem dobrodružné výpravy. Stačila mi čelenka, luk a šíp, pes po boku a cesta za dům se rázem proměnila ve výpravu na druhý konec světa. Přitom jsem se od domova vlastně nikdy moc nevzdálila.

Zvířata mě fascinovala odjakživa a velkou zásluhu na tom měla moje mamka. Odmalička mě vedla k lásce k přírodě – chodily jsme přikrmovat zvěř, nosily ovoce do krmelců a trávily spolu spoustu času venku. Myslím, že právě tehdy vznikla moje láska ke všemu živému. Dodnes si ráda přivstanu, vezmu fotoaparát a vyrazím do lesa. Někdy si přinesu krásnou fotku, jindy jen klid v hlavě. Obojí za to stojí.

Stejně ráda se ale vracím i domů. K našim starým rodinným albům. Dodnes je společně otevíráme, smějeme se účesům, módě i situacím, které bychom si už jinak nepamatovali. Občas ukápne i slza. A právě tehdy si vždycky uvědomím, jak obrovskou hodnotu obyčejná fotografie po letech získá.

Můj život dnes tvoří velká rodina, můj milovaný manžel Marek, který mě přivedl k fotografii, a naše dvě maďarské ohařky Vida a Bernie. Se kterými zažíváme opravdu kopec srandy!

Kromě fotografování miluju hory, koně, hudbu a všechno, co voní po lese a čerstvém vzduchu. A když zrovna nefotím, nejspíš mě potkáte někde na výletě se psy, na horské túře s Markem nebo na pódiu s mojí dívčí kapelou, ve které zpívám.

Věřím, že ty nejkrásnější vzpomínky často vznikají ve chvílích, které se na první pohled zdají úplně obyčejné. A právě ty stojí za to uchovat.